úterý 10. května 2016

Prokop - rok a tři čtvrtě

Ještě před pár měsíci se s přimhouřenýma očima dalo o Prokopovi tvrdit, že je to mimino. Teď už ne. I on sám na otázku, jestli je mimi nebo chlapeček řekne, že chlapeček :). V posledních pár týdnech se úžasně rozpovídal. Mluvil dost i předtím, ale teď najednou začal tvořit o dost složitější věty a je schopný vyjádřit každou svou myšlenku. Umí poprosit (často sám od sebe!), poděkovat, pozdravit. Dokáže se ohradit, když mu někdo bere jeho věc: "Autobus Prokopa, kluk dát Prokopovi!". V pohodě se spolu domluvíme, skvěle mu rozumím, cizí lidi už hůř, ale taky většinou pochopí, o co mu jde. Celé dny si povídá, zpívá nebo říká básničky. Písniček a básniček umí celou řadu a většinu z nich prakticky slovo od slova. Naučil se vyslovovat K, ikdyž ho zatím ve slovech používá jen někdy.
Je veselý, energický a prudký. Snadno se rozčílí a pak vztekle hází věcmi (nebo sebou) na zem. Dokáže ho vytočit, že mu něco nejde, třeba krájení dřevěné mrkve - po neúspěšném pokusu zařval "Mrkvička zlobí!", odhodil ji a naštvaně utekl do pokoje. Pak se vrátil a celou akci několikrát zopakoval. Dokáže ale být i docela trpělivý a přesný, třeba u stavění různých kostek.
Má překvapivě dobrou stabilitu, dokáže chodit sám po schodech nahoru i dolů (to si ale troufne jen když je těch schodů málo), přejde po lavičce bez mé pomoci. Rád chodí po kolejích z vláčkodráhy.
Začal provokovat a různě pošťuchovat Bertíka. Často k němu přijde a jen tak do něj praští nebo šťouchne a pak brečí, když se Bertík ohradí. Taky ho baví Bertíka imitovat, což mu jde fakt dobře. I tak je ale vidět, že se mají rádi a tohle je asi jen zárodek klučičích pranic, které nejspíš k bratrskému vztahu patří (ať už si o tom myslím cokoli).
Chutnají mu olivy, hroznové víno, cherry rajčátka, sušenky (kterému dítěti ne?), zeleninové placičky, burákové máslo, okurka, sušené ovoce a bílý jogurt. Zrovna teď má období, kdy toho moc nesní, ale nijak to neřeším, hlady určitě neumře. Na některá jídla si vyžádá vidličku a dost dobře ji dokáže použít.
Pleny už nosí jen na dlouhé cesty autem (má je ale vždycky suché, takže to je jen pro jistotu) a na noční spaní (suché v nadpolovičné většině případů). V pohodě si říká i venku a dokáže chvíli vydržet, když zrovna není vhodná chvíle.
Chce teď dělat spoustu věcí "sám, sám, sám!". Něco mu jde - třeba mytí žínkou, něco ne - třeba zavazování tkaniček. Každopádně to vyžaduje dost diplomacie, když mu chci s pomoct, protože dokáže být pěkně vzteklý.
Povahově je úplně jiný než Bertík. Nestačíme se divit, jak je možné mít tak rozdílné děti. Jsem za to ale moc ráda, protože se vzájemě skvěle doplňují a já cítím, že máme přesně takové děti, jaké potřebujeme.

2 komentáře:

  1. V roce a tři čtvrtě téměř bez plen... bledě závidím :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych to neviděla, tak tomu nevěřím. Je to prostě jen jeho zásluha ;-)

      Vymazat