středa 22. června 2016

Auta

Momentálně jsou u nás doma jedním z největších témat auta. Jak u mě, tak u Prokopa. A zbytek rodiny se k nám přidal. Já jsem skoro v půlce autoškoly a pořád se potácím mezi pocitem, že to nějak půjde (vždyť se naučil řídit kdekdo) a zoufalstvím, že mě není řízení souzeno a tohle prostě nedám. Prokop mě před každou jízdou "povzbuzuje" provoláváním Bouračka bouračka! a já se dost divím, že zatím ještě k žádné nedošlo. Dokonce i moje super-hodná paní instrukce (jak říká Bertík) už se mnou při poslední jízdě trochu ztrácela trpělivost. Koncem července bych chtěla jít ke zkouškám, tak jsem hodně zvědavá, jak to dopadne.
A Prokop se dostal do takového toho klasicky chlapečkovského období lásky ke všemu, co jezdí. Čím neobvyklejší vozidlo, tím lepší. Úplně nejoblíbenější jsou auta s vozíkem a míchačky. Skvělé jsou samozřejmě taky bagry, kropicí a čistící vozy. Popeláři jsou samostatná kapitola. Před naším domem jsou popelnice na tříděný odpad, takže je můžeme pozorovat skoro každý den, z čehož má Prokop ohromnou radost. A když už nejezdí nic neobvyklého, vždycky se ještě dají zkoumat zaparkovaná auta. Barvy už řešíme docela dlouho, teď Prokopa začaly zajímat i značky. Z každé škodovky a Fordu je u vytržení. U toho prvního nadšeně vykřikuje "babička, děda", u druhého zase "naše auto". Bertík se k němu přidal a zajímá se i o konkrétní model auta. Takže já, která jsem vždycky rozeznávala jen podle barev, teď už docela dobře rozpoznám aspoň deset modelů. Je neuvěřitelné, co všechno člověku mateřství přinese - dokonce i zájem o auta!

úterý 14. června 2016

Střípky

...drobnosti, co se jinam nevešly

Bertík
- si pamatuje věci, které se staly před více než dvěma lety. Je to neuvěřitelné, ale nejspíš to tak vážně je.
- si rád vymýšlí a zpívá písničky. Nejoblíbenější aktuálně jsou: "ÍÍÍ PÉÉ PAVLOVA ÍÍÍ PÉ PAVLOVA" a "ŠUMAVAA ŠUMAVAA" (jak přišel na Šumavu, netuším).
- má úžasnou představivost. Stačí, aby mu někdo něco vyprávěl, okamžitě se toho chytne a sám to vypráví tak živě, jako by u toho byl. V kombinaci s jeho sloní pamětí pak vznikají situace, kdy zničeho nic začne zapáleně povídat o tom, co před ním kdosi zmínil před několika měsíci a mě trvá hodně dlouho, než pochopím, o co jde.
- si přeje k narozeninám kolo se šlapkama. Červeno-černé. Rozhodně ho dostane a jsem zvědavá, jak se na něm bude cítit.
- se překvapivě hodně zajímá o vlasy a účesy. Často je největší zážitek ze školkového dne to, která holčička měla jaký počet culíků a jak jí paní učitelka pomáhala je učesat.

Prokop
- má bolavou pusu od rostoucích zubů (konečně to vypadá, že se dočkáme trojek). V neděli za mnou nešťastně přišel s otevřenou pusou a prosbou "vyndat vyndat". Když jsem mu řekla, že zuby mu trhat nebudu, vypdal trochu zklamaně.
- se začal zajímat o barvy, hlavně aut. Naše obvyklá konverzace cestou kolem zaparkovaných aut vypadá asi takhle: "Co to je?" "Červený auto." "Čeený óto... Co to je?" "Modrý auto." "Moí óto... Co to je?" "Černý auto." "Čený óto... Co to je?"  a tak dále a tak dále.
- si čím dál víc troufá na Bertíka. Většinou je to právě Prokop, kdo vyvolává různé šarvátky. Přijde za Bertíkem a začně do něj šťouchat, strkat, lézt mu po hlavě... Bertík většinou jen kňourá a nezmůže se na odpor.
- už umí hezky listovat v knížkách a často toho využívá. Má rád pohádky o Krtkovi, sám si je prohlíží, hledá obrázky, na kterých se Krtek směje a pak to předvádí.

středa 8. června 2016

Léto

Vždycky jsem milovala léto. V posledních letech už ne tolik jako dřív, protože to vedro je čím dál horší (nebo se mi to jenom zdá?), navíc dvakrát jsem si ho "užila" s obrovským břichem, což taky není žádná sranda. Ale letos se zase moc těším. Vlastně už jsem sama pro sebe léto prohlásila za zahájené - je teplo, jahody k dostání na každém rohu a hrášek na balkóně už má parádní lusky. A taky se mi chce míň a míň vařit (proto na nějakou dobu ani nebudu zveřejňovat jídelníčky), klidně bych následujících pár měsíců žila jen z jahod, zmrzliny a zeleninového salátu.
I když jsme se školkou všichni spokojení, už se těším i na prázdniny. Muž sice bude normálně chodit do práce, ale my ostatní si budeme užívat :). Nebude potřeba řešit, kdy jdou kluci spát, aby druhý den byl Bertík schopný včas vstát, oběd si budeme moct dát kdykoli a kdekoli a klidně se na celý den budeme moct sbalit a vyrazit do parku nebo na výlet, a to (pokud to dobře dopadne) dokonce i autem. Ano, doopravdy jsem se přihlásila do autoškoly.
Je toho před námi a přede mnou hodně a já už se nemůžu dočkat. Létu zdar!

středa 1. června 2016

Těším se na vrásky...

Myslím, že svůj vzhled řeším poměrně málo. Na manželovo výslovné přání se prakticky nemaluju (když se občas přepudruju a dám si řasenku, je to svátek), ke kadeřnici chodím nerada - vymýšlení účesů mě nebaví, takže si jen jednou za čas nechám od muže zastřihnout konečky. Oblečení kupuju většinou v second handech. V normálních obchodech mě vždycky zděsí ten nepoměr kvality a ceny. A z kosmetických přípravků používám jen základ, u kterého se snažím, aby byl jakž takž přírodní, ale víc neřeším. Přesto ale pochopitelně nechci vypadat, jako bych právě vylezla z pralesa a takovéty obecné představy o tom, co je a není hezké, mám určitě zažrané pod kůží stejně jako každý jiný. Tedy, každý jiný dospělý. Děti jsou tím vším ještě nedotčené, což se mi moc líbí. Poslední dobou se u Bertíka čím dál víc projevuje zájem o různé detaily na lidském těle. Často ke mě přijde, probírá mi a zkoumá vlasy (při tom tvrdí, že z nich vybírá pavouky:)), řeší, jestli je mám rozpuštěné, v culíku nebo copu a kolikrát mám kolem nich omotanou gumičku. Zajímají ho chlupy a vousy - o tom, kdo je kde má nebo nemá, se můžeme bavit hodinu. Kontroluje, jestli mám oholené nohy a zkouší, že on je má úplně hladké. Ale ze všeho nejvíc ho baví vrásky. Když si lehnu, hned se nade mě nakloní a ze vzdálenosti pár centimetrů si prohlíží můj obličej a má ohromnou radost, když se zašklebím tak, aby na něm bylo co nejvíc vrásek. Dokonce mi řekl, že už se těší, až budu stará a budu mít hodně vrásek, protože se mu to bude líbit a bude si je prohlížet. Tahle dětská nezkaženost, kdy ještě neví o tom, že se vyrábí milion krémů proti vráskám a že si je ženy pořád kupují v naději, že budou vypadat mladší, mě fascinuje. Kéž by mu aspoň něco z toho vydrželo až do dospělosti.