středa 22. června 2016

Auta

Momentálně jsou u nás doma jedním z největších témat auta. Jak u mě, tak u Prokopa. A zbytek rodiny se k nám přidal. Já jsem skoro v půlce autoškoly a pořád se potácím mezi pocitem, že to nějak půjde (vždyť se naučil řídit kdekdo) a zoufalstvím, že mě není řízení souzeno a tohle prostě nedám. Prokop mě před každou jízdou "povzbuzuje" provoláváním Bouračka bouračka! a já se dost divím, že zatím ještě k žádné nedošlo. Dokonce i moje super-hodná paní instrukce (jak říká Bertík) už se mnou při poslední jízdě trochu ztrácela trpělivost. Koncem července bych chtěla jít ke zkouškám, tak jsem hodně zvědavá, jak to dopadne.
A Prokop se dostal do takového toho klasicky chlapečkovského období lásky ke všemu, co jezdí. Čím neobvyklejší vozidlo, tím lepší. Úplně nejoblíbenější jsou auta s vozíkem a míchačky. Skvělé jsou samozřejmě taky bagry, kropicí a čistící vozy. Popeláři jsou samostatná kapitola. Před naším domem jsou popelnice na tříděný odpad, takže je můžeme pozorovat skoro každý den, z čehož má Prokop ohromnou radost. A když už nejezdí nic neobvyklého, vždycky se ještě dají zkoumat zaparkovaná auta. Barvy už řešíme docela dlouho, teď Prokopa začaly zajímat i značky. Z každé škodovky a Fordu je u vytržení. U toho prvního nadšeně vykřikuje "babička, děda", u druhého zase "naše auto". Bertík se k němu přidal a zajímá se i o konkrétní model auta. Takže já, která jsem vždycky rozeznávala jen podle barev, teď už docela dobře rozpoznám aspoň deset modelů. Je neuvěřitelné, co všechno člověku mateřství přinese - dokonce i zájem o auta!

Žádné komentáře:

Okomentovat