úterý 26. července 2016

Prázdninový režim

Nepíšu sem. Mám totiž moc času a zároveň málo. Spousta času s klukama - každý den od rána do večera a až na občasné záchvaty šílenství (ať už na jejich nebo na mé straně) si nemůžu stěžovat. Už jsou celkem rozumní a mě to s nimi baví. Zároveň ale nemám prakticky žádný čas pro sebe (zrovna v tuhle chvíli můžu sedět u počítače jen díky tomu, že Bertík Prokopovi téměř slovo od slova "čte" knížku o Krtkovi). Přes den se věnuju klukům a večer chodí Prokop spát docela pozdě. Ale nevadí. Věřím tomu, že až přestane spát po obědě, tak bude usínat pěkně s Bertíkem mezi sedmou a osmou a nám se zase večery prodlouží. Zatím takhle.
Užíváme sluníčko, snažím se přemluvit kluky, aby vzali na milost bezény, o víkendech chodíme na výlety, doma stavíme vláčkodráhy, občas slevím ze svých výchovných zásad a pustím jim Mašinku Tomáše, sledujeme, jak nám na balkoně rostou rajčata, učím Bertíka odnášet po jídle nádobí do myčky, čteme pořád dokola Krtky a pohádku o panu Zeleném a tak. Máme se dobře.

pondělí 11. července 2016

Opravdová dovolená

Když jsme se před rokem vraceli s kluky z dovolené, byli jsme plní zážitků, ale o tom, že bychom si odpočinuli, nemohla být řeč. Každý, kdo s dětmi někam na pár dnů vyrazil, ví, o čem mluvím. Vzhledem k tomu, že letošní léto je trochu nestandardní (4-6 týdnů strávím s Bertíkem a Prokopem v léčebně, kam pojedeme něco udělat s těmi jejich věčnými kašly, bronchitidami, laryngitidami a podobně), rozhodli jsme se nevymýšlet žádnou klasickou celorodinnou dovolenou. Místo toho jsme v úterý odpoledne svěřili kluky babičce a dědovi a sami s mužem odjeli do Slovinska. Pět nocí bez dětí! Neuvěřitelné! Něco takového jsme nezažili od té doby, co se narodil Bertík. A víte co? Bylo to super. Samozřejmě, že jsme na ně mysleli, povídali si o nich a řešili spoustu věcí, co se jich týkají, ale nestýskalo se nám. Možná jsem krkavčí matka, ale upřímně, byla jsem fakt ráda, že jsme bez nich. Klid, nerušený spánek, neomezené možnosti, čas jeden na druhého... To je něco, o čem se mi doma ani nesní. Opravdu mi to prospělo a teď se zase můžu vrhnout do prázdninového života s dětmi. Klukům se na chalupě s babičkou a dědou taky líbilo a všichni si to užili, takže jsme spokojení. Teď už jen zlikvidovat nedovybalená zavazadla a najet zase zpátky na pražský režim dvoudětné matky.
PS: Slovinsko je krásné a najdete v něm všechno. Během těch pár dnů jsme viděli vysoké hory, spoustu hradů, moře, horská jezera, stará i moderní města. Doporučuju.

pátek 1. července 2016

V útlumu

Vždycky jsem byla letní typ a z horka jsem, narozdíl od zimy, měla radost. Ale od té doby, kdy jsem byla poprvé těhotná a vedra přežívala jen díky tomu, že jsem si na břicho položila misku zmrzliny a tou se živila, se můj vztah k přílis teplému počasí změnil. A poslední dny, přestože teploty nejsou nijak závratně vysoké, se to potvrzuje. Zatímco dopoledne zvládám celkem s přehledem, poté, co vyzvednu Bertíka ze školky a společně vyřídíme všechny pochůzky, nákupy a hřiště, přepínám do módu "zombie". Obvykle nejsem pár hodin schopná dělat nic jiného než se někam svalit a vydat se napospas těm dvěma záškodníkům. Bertík si rád chvilku odpočine se mnou, po pár minutách už má ale dost (zatímco já ani omylem), takže vyskočí a začne si hrát na metro, což je moje oblíbená hra (spočívá v tom, že chodí po bytě, prohlašuje o sobě, že je metro A nebo C, hlásí zastávky a "Ukončete nástup, dveře se zavírají." Občas přijede ke mě do "Depa Hostivař", kde si na chvíli odpočine a vydá se na další cestu). Častěji si ale ze mě s Prokopem udělají prolejzačku, tunel, opičí dráhu, trampolínu a dráhu pro autíčka. Jsem omlácená ze všech stran, ale nevyžaduje se ode mě žádná aktivita, takže to beru. Jen doufám, že to takhle nebude vypadat celé léto a zase se trochu zmátořím.