úterý 9. srpna 2016

Prokop dva roky

Je to tady. Teda, včera to tu bylo, ale po rušném víkednu přišlo ještě rušnější pondělí a na nějaké vysedávání u počítače nebyl čas... V posledních dnech se hodně ve vzpomínkách vracím k našemu pobytu v porodnici. Ačkoli všechno proběhlo daleko víc v pohodě než s Bertíkem (plánovaný císařský řez vs. akutní) nemám z toho dodneška moc dobrý pocit. Hlavní problém vidím v tom, že jsem po porodu neměla vlastní pokoj, kde bych se s mužem mohla v klidu starat o sebe a Prokopa, ale byla jsem v jedné místnosti spolu se dvěma dalšími rodičkami a jejich dětmi. Obě paní byly milé a jejich miminka poměrně tichá, zato o Prokopovi se totéž říct nedalo. Takže jsem celá unavená v noci chodila s vřeštícím dítětem po chodbách, aby se moje spolubydlící aspoň trochu vyspaly, zatímco já jsem téměř padala. Bolavá záda, bolavé břicho, bolavá prsa, podpora mého milého manžela jen na pár hodin denně a věčně ukřičené miminko... Jestli se mi poštěstí někdy rodit znovu, vím jistě, že takhle už to fakt nechci.
Ale dost vzpomínání, teď k dvouletému Prokopovi. Je úžasný. Ví, co chce a dokáže to dát patřičně najevo. Je energický, aktivní, razantní. Na mazlení ho moc neužije, ale umí hezky dávat pusinky a má odzbrojující úsměv. Miluje houpání. Nejradši si hraje s autíčky všeho druhu, u toho vydrží třeba hodinu - jezdí si a komentuje, že auto jede nahoru a dolů a couvá a tady skočí a podobně. Vlastně pořád mluví a když už neví, co říct, tak si aspoň prozpěvuje nebo vypráví básničky. Na otázku proč se naučil říkat "protožeee... jo!" nebo "protožeee... ne!". Často o sobě už mluví v první osobě. Rád pomáhá s vařením, hlavně když se něco míchá, musí u toho být. K narozeninám od nás dostal odrážedlo a hned se na něm naučil parádně jezdit. Miluje Krtka, Peppu a mašinku "Tomáša". S Bertíkem se samozřejmě čas od času perou a mlátí, ale většinou se k sobě chovají opradu hezky. Když ho zrovna nevidí, vykřikuje "Betítu, kde seš?", rád se s ním rozdělí, nemá problém mu půjčit hračku. Pořád pije ráno a večer mléko z lahvičky, které miluje nade všechno. Přes den je už dávno (asi od Vánoc) bez plen a v pohodě si říká, zvládne docela dlouho vydržet, když zrovna není příležitost. Na noc mu plínu dáváme jen občas, když si vzpomeneme (večer ji totiž dost silně odmítá, takže mu ji někdy nasadíme, když spí, ale někdy taky ne). Většinou bývá suchý, občas to nezvládne a pak je z toho celý nešťastný, chudák. Je docela malý, nevím přesně, kolik měří, ale docela dost oblečení, které nosí, je velikost 12-18 měsíců. Je s ním legrace a skvěle se povahově doplňuje nejen s Bertíkem, ale i s námi dospělými. Prokop je prostě nenahraditelný dílek do naší rodinné skládačky.

2 komentáře:

  1. Moc pěkně sepsáno, jak kdybych ho viděla před sebou. Hodně štěstí. A má nádherné jméno!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkujeme :) Vybrat jméno byl pěkný oříšek, ale trefili jsme se dokonale. Prokop totiž znamená mimo jiné "průbojný", což teda on opravdu je ;)

    OdpovědětVymazat