čtvrtek 8. září 2016

Bertík 4 roky

Od minulého úterý máme doma čtyřletého kluka. K narozeninám si přál červeno-černé kolo "se šlapkama" a když ho poprvé uviděl, byl vážně dokonale šťastný. Během pár dnů pochopil šlapání, rovnováhu už má natrénovanou z odrážedla, takže s menší pomocí (hlavně při rozjíždění) už zvládne kousek jet úplně sám. Vypadá při tom tak strašně dospěle a samostatně!
Jeho největší zálibou je městská hromadná doprava. Dokáže si hrát na metro a tramvaj, nebo o nich vyprávět půl dne. Z plánku o změnách tramvajových linek byl úplně nadšený :). Rád staví vláčkodráhu a jezdí s vlaky, někdy taky staví z dřevěných kostek koleje pro tramvaj, ale s ostatními hračkami si sám od sebe obvykle nezačne hrát. Často se přidá ke mě a dělá to, co já (vaření, uklízení, praní apod.) a nebo se rozvalí na pohovku, hodí si nohy nahoru a něco si vypráví. Co se týká obsahu, už mluví perfektně (výslovnost je pro cizí lidi pořád nesrozumitelná). Říká "ano" a dost mluví spisovně, používá hodně výrazů z knížek (např. jsem mu ráno po probuzení řekla, ať si dojde na záchod a on mi na to odpověděl "žádné strachy, mámo"). Napovídá toho hodně a vyžaduje, abych opravdu vnímala to, co mi říká. Ale umí i dobře naslouchat a všechno si zapamatuje.
V porovnání s ostatními dětmi je docela klidný a řekla bych, že taky dost svůj. Nemá problém s tím jít proti proudu, z čehož mám docela radost. Klasické triky, co platí na jiné děti, se u něj často setkají s neúspěchem (třeba při nějakém skupinovém cvičení ostatním stačí dost nadšeně říct, že mají zvednout ruce, ale on prohlásí, že se mu nechce a na všechny okolo kouká jak na blázny). Hodně si vystačí sám nebo se mnou/ s Prokopem. Zdá se mi, že ho často jiné děti nechápou, ale vypadá to, že mu to nevadí nebo si toho nevšimnul. Jsem zvědavá, jak se tyhle jeho povahové rysy budu vyvíjet dál, protože si myslím, že nám před očima roste opravdová individualita.
Umí vystřihnout pěkný hysterák (hlavně ve chvílích, kdy má hlad nebo je unavený), ale dokáže být taky pozorný a citlivý. Dokonce mi už poprvé z vlastní iniciativy natrhal kytku. Byla jsem úplně naměkko.
Jsem strašně ráda, že ho mám.  Nikdo mě toho o mě nenaučil tolik, co on. Pořád pro něj nejsem taková máma, jak bych si představovala, v některých oblastech mám dost velké mezery, ale asi před dvěma týdny se mi zahleděl do očí a řekl mi "Mámo, seš dobrá.", tak věřím, že to tak je.

1 komentář:

  1. Bertíkovi všechno nejlepší! Musí to být fakt bezva chlapeček.

    OdpovědětVymazat