pondělí 3. října 2016

Druhá strana

Život (nejen) s dětmi se snažím brát pozitivně. Dívat se na všechno z té lepší stránky a moc se nenimrat v nepříjemnostech. Jinak to asi ani nejde, to bych se zbláznila. Ale někdy je líp a někdy zase hůř. Nebo možná ne hůř, ale náročněji. Třeba teď. Každý den bojujeme s Bertíkovými záchvaty pláče a křiku, které dokáže vyvolat i ta nejmenší drobnost. Vyspinká se dorůžova, vesele zasedne ke snídani a za chvíli je všechno v háji, protože měl v kaši kromě ořechů i kousíček skořápky. Nebo mu špatně podám kartáček na zuby. Nebo ho zničí, že vláčkodráhu jsme dopoledne s Prokopem postavili jako uzavřený okruh a on nemá žádnou konečnou, kde by zaparkoval mašinku. A tak dále a tak podobně. Už několikrát neodešel do školky, protože byl v takovém stavu, že to nešlo. Není to poprvé, kdy řešíme tyhle (nebo trochu jiné) problémy, jenže tentokrát to hůř snáším. Nemám tolik trpělivosti jako dřív, vybuchuju, řvu a pak je mi to líto. Částečně pro to mám objektivní důvody a jakous takous vyhlídku na zlepšení, to ale neznamená, že mě to nedeptá.
Tohle je ta druhá strana mateřství. Ta, která se obvykle nevystavuje na facebookových profilech a v blogových příspěvcích. Ale já věřím tomu, že ji není možné ignorovat. I tu je potřeba si čas od času prožít a vyžrat. A tak si vyžívám...

1 komentář: