sobota 15. října 2016

Líný podzim

Četli jste tu slavnou knihu Líný rodič? Já jo, před pár lety. Základní myšlenka mě dost oslovila, ale stejně jsem dál bojovala s aktuálně všeobecně zažitou představou, že svým dětem se člověk prostě musí vždy plně věnovat, vymýšlet, rozvíjet, tvořit, řešit... Teď ale líné rodičovství žiju ani nevím jak. Sebe ani kluky nenutím do ničeho, v čem nevidím smysl. Když to není nutné nezasahuju, neřeším, nevychovávám. Zrovna teď je nechávám růst jak dříví v lese. Nemám sílu na žádné akce, dohrabat se někam pár zastávek tramvají je největší výkon, jakého jsem schopná. Jsme hodně doma - bez cílených aktivit, kreativních vsuvek a kulturního rozvíjení. Když po mě nic nechtějí, nic nedělám. Čtu jim pořád dokola pár oblíbených knížek, ovšem až ve chvíli, kdy o to sami dostatečně důrazně požádají. Občas jim pustím i pohádku na počítači (jsem fakt ráda, že nemáme televizi, protože si umím představit to pokušení před ni děti posadit a dál se nestarat). Nechávám všechno plynout a na tom proudu se vezu. Nejdu proti němu, vím, že by mi to nešlo a sama jsem si dovolila to zbytečně nezkoušet. Prostě jsme. Jsme spolu - většinou je nám spolu dobře, někdy hůř a někdy mizerně. A podzimní počasí tohle moje rozpoložení tak výborně dokresluje! Jak asi bude v zimě?

Žádné komentáře:

Okomentovat