pondělí 14. listopadu 2016

Chvilky

Ať je den sebenáročnější, vždycky se v něm najdou chvilky, kvůli kterým to prostě stojí za to.
Miluju...
...když po ranním mlíku (od tatínka) přiběhne Prokop do ložnice a vleze si ke mě pod peřinu (lepší možnost) nebo vesele pokřikuje "Už je uáno, už je uáno, vstávej mámo!" (horší, ale stejně roztomilá možnost).
...když se Bertík s Prokopem vezmou za ručičky a někam spolu jdou.
...když mě přemlouvají, ať si jdu odpočinout.
...když Bertík Prokopovi "čte" Krtka (dávno všechny kratší knížky umí nazpaměť).
...když spolu dělají "bratříčky" (tj. obejmou se), když jeden o druhém láskyplně mluví jako o bratříčkovi a vůbec, když vidím, jak se mají rádi.
...když Prokop sedí u jídla a s plnou pusou prohlašuje "To mi šutná!".
...když si Bertíka vyzvedneme ze školky a on pak na chodníku vesele poskakuje.
...když se ke mě přijdou pomazlit.
...když večer přijde muž domů a Bertík s Prokopem úplně ožijou a jsou štěstím bez sebe.
...když se ke mě Bertík při večerním čtení Bible přitulí.
...když jim dávám dobrou noc.
...když ještě po pohádce Prokop vesele přiběhne/přihopsá, aby se naposledy vyčůral, pak mi řekně pápá a dobrou noc, opatrně za sebou zavře dveře a jde zpátky do postýlky.
...když usnou a jsou ty nejhodnější a nejroztomilejší děti na světě.

2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Myslím, že hlavně na tom posledním se shodnou snad všichni rodiče na celém světě ;)

      Vymazat