středa 23. listopadu 2016

Rozcvička


S hrůzou jsem si uvědomila, že za posledních několik let jsem přečetla neuvěřitelně málo knih. Když nepočítám ty hromady dětských knížek, co už znám nazpaměť, tak to bylo sem tam něco o výchově, pár oddychovek a nějaká ta kuchařka. A z celého toho seznamu byl asi intelektuálně nejnáročnější Prachett (nic proti němu, jeho knihy mám ráda, ale určitě mi dáte zapravdu, že žádné velké myšlení nevyžadují) A pochopitelně má tenhle stav svoje následky. Poměrně zřetelně cítím, že moje vyjadřovací schopnosti i myšlenkové pochody nejsou zrovna na nejvyšší úrovni. Tak jsem se rozhodla se sebou něco dělat a při poslední návštěvě knihovny jsem kromě obligátního Krtka a Mašinky Tomáše rychle popadla i něco pro sebe. A teď během večerních půlhodinek, než se mi zavřou oči, rozcvičuju svůj mozek, aby úplně nezakrněl. A taky svojí duši. Jde to překvapivě dobře a po té dlouhé době bez aspoň trochu náročnější knihy mi to vyloženě dělá radost.
Pro začátek jsem si vybrala knihu Hanse Maiera Svět bez křesťanství - co by bylo jinak?. Název mi připadá trošku bulvární, ale obsah je míněný vážně. V první části na několika příkladech (umění, vztah k práci, času...) autor ukazuje, jak křesťanství ovlivnilo moderního člověka (který už si to dávno neuvědomuje) a ve druhé naznačuje, co všechno by bez tisíceletého vlivu křesťanství bylo jinak a jak. Útlá, čtivá knížka, na rozehřátí ideální :)
Jako další jsem (celkem náhodně) zvolila knihu Tomáše Halíka Chci, abys byl: křesťanství po náboženství. Něco takového už jsem nečetla ani nepamatuju. Chvílemi jsem musela knížku odložit a přečtené řádky vstřebat a promyslet, přesto se ale čte krásně lehce. Poctivé zamyšlení nad tématem lásky z křesťanského pohledu. Opravdu mi sedla, obzvlášť u některých částí jsem měla pocit, že jsou napsané přímo pro mě. Zaujaly mě například tyhle pasáže:

Nemohu se ubránit myšlence, že Boha příliš nezajímá, zda v něho věříme. Velmi mu však záleží na tom, zda ho milujeme.
Nebo přesněji: Nezáleží tolik na víře v onom smyslu, jak se dnes tomuto pojmu často rozumí, totiž že věřit v Boha znamená být přesvědčen o jeho existenci. Nemyslím, že naše spása závisí na našich náboženských názorech, představách a přesvědčeních. Už svatý Tomáš Akvinský tvrdil, že nevíme, co znamená "být" v případě Boha, neboť Bůh je jinak, než jsou věci. To, co Boha opravdu zajímá a podle čeho nás zřejmě bude soudit, nejsou naše názory, nýbrž povaha naší lásky. Jde mu nikoliv o víru ve smyslu "názorů", nýbrž o víru bytostně spojenou s láskou. (...)

Vycházíme ze situace lidí, jimž je tato kniha především určena, tedy těch, kteří se v uvažování o Bohu vždy stále vracejí k pokornému nevíme. (...) Ponechává-li nás náš rozum (či přesněji moderní racionalita) v nejistotě, pak si můžeme položit prostou, leč stěžejní otázku: Chci, aby Bůh byl, nebo aby nebyl?

Žádné komentáře:

Okomentovat