pondělí 5. prosince 2016

Předvánoční

Od adventního kalendáře se Prokop prvního prosince nemohl odlepit...
Ještě před měsícem jsem byla přesvědčená o tom, že letos snad nakoupím dárky, ale tím moje předvánoční přípravy končí. Válet těsto, vyrábět dekorace a vůbec dělat cokoli navíc mi připadalo jako nemyslitelná námaha. Ale nevolnosti zmizely, únava a neschopnost se k čemukoli dokopat (aspoň z větší části) taky a tak pomalu chystám. Čím jsou kluci větší, tím víc mě to baví, ale ani tak nejsem žádný zdobící-pečící-chystací maniak, naopak mám ráda střídmost (a přiznejme si to, taky jsem líná). To, jak moc bude naše domácnost vypadat vánočně, je zásluha hlavně Bertíka a Prokopa. Od chvíle, kdy jsme koupili vánoční balicí papír, mě Bertík každý den nutí zabalit nějaký dárek (za jejich asistence je jeden kus maximální množství, které se dá za den zvládnout) a Prokop tři dny pobíhal po kuchyni s formičkami v ruce a tak dlouho se dožadoval pečení cukroví, až jsem musela změnit svoje minimalistické plány (rozuměj perníčky, marokánky pro manžela a nepečené kuličky z oříšků a sušeného ovoce) a vymyslet další druh, který by se dal vykrajovat. Ale jsem ráda, že je to všechno baví a že tu adventní a předvánoční atmosféru už krásně vnímají. A snad ještě víc mě těší, že ještě pořád nejsou zasažení dárkovým šílenstvím. Z Bertíka jsem musela hodně dlouho tahat, co by si tak asi přál (Prokop měl jasno hned-prý auto...zdá se, že plná krabice a tři velká, co se do ní ani nevejdou, mu nestačí) a nejvíc se těší na stromeček a světýlka... A já si to všechno moc užívám - jejich radost z maličkostí,  i tu radost, co nosím v sobě. Krásné období!

Žádné komentáře:

Okomentovat