pondělí 27. února 2017

Druhý trimestr potřetí

Někdo si nevidí na špičku nosu, někdo na špičky nohou...
Už jenom tři měsíce. Ještě tři měsíce... Říká se, že druhý trimestr je z celého těhotenství nejhezčí. Těšila jsem se na něj a ten čtvrtý měsíc jsem si opravdu užívala. Ta úleva, že mi není špatně! Pátý a šestý měsíc už ale byly horší. Únava, neschopnost a nechuť cokoli dělat, nálada na nic, sama bych si často nafackovala. Něco podobného jsem zažívala i v předchozích těhotenstvích, tentokrát je to ale daleko intenzivnější. Péče o kluky mě často opravdu vyčerpává a mívám pocit, že následujích pár měsíců by se o ně radši měl starat někdo jiný. Jsou dny, kdy zoufale potřebuju být sama a jenom odpočívat... Fyzicky jsem na tom (kromě té ochromující únavy) naštěstí docela dobře - záda nebo nohy bolí jen tak aby se neřeklo, žáha se ozve sem tam, když sním něco nevhodného, a ikdyž přes den běhám na záchod každou chvíli (miminko je hlavou nahoru, takže kope do těch "správných" míst), v noci se ještě pořád nebudím a spím jak zabitá. Jako obvykle přibírám zase celkem dost (aktuálně mám nahoře asi 9-10kg), což mě trochu štve, protože už teď si připadám neohrabaně a nepohyblivě. V posledních dnech jsem se přistihla, že se drbu víc, než je běžné a začínám být nervózní z toho, jestli se už nehlásí hepatopatie. Stejně tak to ale může být jen psychické, protože je jasné, že když čekáte na nějaký konkrétní příznak nemoci, pravděpodobně se objeví. Po další kontrole a jaterních testech budu moudřejší... Celkově se snažím zvolnit a přizpůsobit se tomu, že těhotenství je opravdu jiný stav. Mám v hlavě spoustu plánů a nápadů co bych chtěla nebo měla udělat, ale nejsem schopná téměř ničeho. Snažím se s tím smířit, ale jde to dost ztuha. Už se začínám těšit na to, až budu zase normální a schopná nějaké akce. Tohle těhotenství je prostě nejnáročnější ze všech, ale věřím, že výsledek bude stát za to!

středa 15. února 2017

Předjaří

Tohle období nemám ráda. Občasné sluníčko sice předstírá, že už je teplo, ve skutečnosti je ale pořád zima a šedivo. Mám pocit, že jsem celou zimu žila z nějakého záložního zdroje energie, který je v tuhle chvíli skoro úplně vyčerpaný. Už druhý měsíc se plácáme v nemocech, každodenní péče o kluky mě vyčerpává, nemám na nic náladu. Těšila jsem se, jak si tohle (pravděpodobně poslední) těhotenství budu užívat - minimálně jako ta dvě předchozí nebo i víc. Nejdřív ale byly nevolnosti a poslední týdny se mi zase zdá, že než o užívání jde o přežívání. Za miminko v bříšku jsem samozřejmě vděčná, ale ta pravá radost, kterou si pamatuju z čekání na Bertíka i Prokopa, přichází jen výjimečně. Snad mi pomůže čtyřdenní pauza na jihu Španělska, kam se s mužem chystáme. Nebo skutečné jaro. A nebo prostě nějak těch pár zbývajících měsíců zvládneme a po šestinedělí zase pomalu začne být dobře.

úterý 7. února 2017

Prokop dva a půl

Ve chvílích, kdy se mu to hodí, o sobě občas tvrdí, že je miminko, ale nikdo mu na to už     neskočí :). Je to už dlouho opravdový chlapeček se vším všudy. Rázný, důrazný a průrazný, ale i citlivý, roztomilý a něžný. Umí mlátit a řvát, až z toho bolí uši, ale i mazlit se a vyznávat lásku. Bertíkův největší a nejlepší parťák, ale i rival. A tak to asi všechno má být. Mluví úplně skvěle (tedy, co se týká výslovnosti, samozřejmě ještě nemá všechno úplně vypilované, ale s Bertíkem jsou na tom tak nějak podobně). Do svých proslovů plynule zařazuje fráze a hlášky z různých knížek a pohádek, což působí často vtipně. Pomaličku přichází období "proč", ale zatím to je snesitelné ;). Nejoblíbenější hračky: vláčkodráha, autíčka, případně oboje dohromady a různé bouračky a železniční neštěstí. Nejoblíbenější pohádky: z knížek Včelí medvídci, Kvak a Žbluňk, Skříp, škráb, píp a žbluňk, Krtek. Z večerníčků: Peppa, Pohádky o mašinkách, Mašinka Tomáš. Nejoblíbenější jídla: rizoto, šunkofleky, muffiny, cherry rajčátky, cokoli se sýrem, černé olivy, jablíčko s burákovým máslem. Momentálně je nemocný - poprvé má někdo z našich dětí angínu. Bojuje s tím statečně, ale celkově je to s ním náročnější. Jinak ale je v zásadě pohodový a veselý, ikdyž dokáže dát jasně najevo co chce a nechce. S Bertíkem se mají opravdu rádi, dokážou si spolu krásně hrát a to jak s hračkami, tak bez nich jen za pomoci (hlavně Bertíkovy) fantazie. Miminko ho zatím nějak moc nezajímá, ikdyž rád řeší to, kde bude sedět u stolu :). Přestože bych ho někdy nejradši přetrthla, je to můj mazlíček a já si to hrozně užívám, protože to uteče jako voda...