sobota 4. března 2017

Bertík - čtyři a půl

Za "chvíli" mu bude pět, nemůžu tomu uvěřit! Už je tak velký, že mi občas přijde hrozně divné mu říkat, co má/nemá dělat. Jako bych to říkala dospělému. (Vždycky ale brzo pochopím, že dospělý ještě fakt není ;)) Někdy to s ním není lehké - je tak jedinečný a svůj, že se to často vymyká běžným výchovným i komunikačním postupům. Na druhou stranu, ale spoustu problémů, které běžně rodiče takhle starých dětí řeší, já vůbec neznám. Má opravdu bohatou fantazii, úplně mě to fascinuje. Dokáže třeba hodinu někde stát nebo sedět a zaujatě vyprávět příhody ze svého vnitřního světa. Nejčastěji se v nich vyskytují tramvaje, případně další dopravní prostředky. Tramvaje celkově jsou u nás doma téma číslo jedna. Z hraček ho baví vláčkodráha a nově taky geoboard (ten dostal už v listopadu k svátku, ale samostatně se s ním naučil pracovat až nedávno). Nadšení z vaření a dalších domácích prací se ho stále drží a už mi opravdu dokáže pomoct (třeba vypne pračku a vyndá z ní prádlo do sušičky, utře špinavou linku atd.). Pozná všechna čísla (už začíná rozmět i dvouciferným) a většinu písmen. Některá čísla nebo písmena dokáže napsat, ale celkově to s psaním, resp. kreslením moc slavné není - tužku pořád drží v pěsti a výtvarně tvoří jen ve školce, doma si k tomu sám od sebe nesedne a ani ho to moc nebaví. K většině svých her nepotřebuje nic kromě Prokopa. Bertík vymýšlí a vymýšlí, Prokop se toho chytí  a už to jede. Kromě toho, že si často hrají na tramvaje nebo vláčky, míváme doma potopu, při které se musí zapnout barvy a rámus (neptejte se mě, co to znamená a jak na to přišel) nebo pořádá "koncert", na který zve všechny přátele a já pak musím sedět na gauči a sledovat jeho vystoupení (obvykle se skládá z dlouhého úvodu, ve kterém přátelům ukazuje, kde jsou záchody, usazuje je na místa a odnáší miminko do kolíbky, aby nebrečelo, pak se řeší Kvak a Žbluňk, potom čaruje a nakonec pouští pohádky-Mašinku Tomáše). Ve školce je pořád spokojený, ikdyž málokdy z něj dostanu, co tam dělal. Pravděpodobně tam nemá moc kamarádů (i paní učitelka mi potvrdila, že většina ostatních kluků je na Bertíka moc divokých), ale nevadí mu to. Když potkáme venku nějaké dítě ze třídy, vždycky Bertíka nadšeně zdraví, on ale bývá myšlenkami tak mimo, že si toho většinou ani nevšimne, natož aby na pozdrav odpověděl. Zato když kolem jede tramvaj, tak si ví o každém detailu :). S Prokopem se samozřejmě často hádají a mlátí, ale jeden bez druhého nedá ani ránu a mají se opravdu rádi. Doufám, že stejné to bude brzo i s dalším sourozencem.

Žádné komentáře:

Okomentovat