středa 12. dubna 2017

Můj malý

I když mě dokáže vytočit na nejvyšší obrátky, v naprosté většině času, si Prokopovu přítomnost moc užívám. Intenzivně vnímám, že teď si můžeme užít poslední chvíle "ve dvou". Když je Bertík ve školce, jsme spolu doma, vaříme, hrajeme si, čteme, uklízíme, povídáme si a je nám spolu moc dobře. Pořád mě překvapuje, co všechno dokáže vymyslet a jak skvěle si může člověk pokecat s dvouletým dítětem. Zatímco Bertík je taková vytáhlá žížala, Prokop je (a vždycky byl) spíš menší, robustnější a kulatější. Díky tomu vypadá pořád trošku miminkovsky a já ho tak chtě nechtě vnímám. Je mi ale jasné, že jakmile se doma objeví opravdové malé miminko, najednou mi dojde, že už i on je velký kluk, jak o sobě rád prohlašuje. Ale v těch pár zbývajících týdnech si ho chci užít a vymazlit do zásoby, protože benjamínek může být jen jeden a Prokopův čas nejmladšího člena rodiny se chýlí ke konci...

Žádné komentáře:

Okomentovat