úterý 30. května 2017

Lotta

25.5. v 10:58 se nám narodila naše holčička. Vážila 2,8kg a měřila 49cm, takže nakonec vůbec nebyla tak malinká, jak mě doktoři strašili. Porod proběhl plánovaným císařským řezem ve spinální anestezii a bohužel (stejně jako s klukama) to nešlo úplně hladce-cítila jsem hodně nepříjemné a bolestivé věci, takže jsem během operace dostala ještě další oblbováky rovnou do žíly a některé chvíle si vůbec nepamatuju. Až teď potřetí jsem se dozvěděla, že to není (jen) tím, že bych byla hysterka, ale jsem moc vysoká a kvůli tomu mi anestezie nedosáhne až pod prsa, jak by měla. Ale trauma z toho nemám :) Dokonce jsem si užila i krátké přiložení rovnou na sále. Teď už jsme doma a já se snažím dát nějak dohromady, i když to asi půjde dost pomalu. Jsem strašně bolavá, vyčerpaná, rozbitá, po chvíli na nohách se mi chce omdlívat... Opět bojujeme s kojením-jak já bych si přála, aby to aspoň jednou šlo normálně a bez problémů! No, v nejhorším ale mám dvakrát potvrzeno, že i na umělém mléku vyrostou krásné děti. Klukům se sestřička moc líbí, obzvlášť Prokop je z ní nadšený a každou chvíli ji chodí okukovat a hladit. A jako správní znalci ocenili, jak umí brečet :)
Je mi mizerně, ale stojí to za to-ty ručičky, ty nožičky, ta vůně!

středa 17. května 2017

Za pár dnů...

39.týden
...nás už bude pět. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že vážně budeme mít další miminko. V pondělí jsem byla na kontrole v porodnici (naštěstí už poslední, protože se vším všudy to byla zábava na čtyři hodiny) a všechno vypadá docela dobře. Miminko je teda docela malé a moje jizva hodně tenká, ale prý je to v pohodě, tak tomu budu věřit. Pokud se děťátku nebude chtít dřív, příští čtvrtek ho už uvidíme. Je to zvláštní, vědět předem přesné datum a musím se přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem se smířila s tím, že to fakt přijde a že už můžu odpočítávat dny, ale v tuhle chvíli jsem zase v klidu a moc se těším. Vím, že to nebude sranda a je mi jasné, že noc před akcí asi nebudu spát, ale konečně si tu svoji malinkou holčičku (jestli z ní nakonec bude chlapeček, tak asi budu trochu v šoku:)) pochovám, očuchám, pohladím... To stojí za všechny nervy, nepříjemnosti i bolesti.

pondělí 8. května 2017

Poslední příležitosti

Porodem dítěte samozřejmě život nekončí, naopak nový začíná, ale s novorozencem se spousta věcí dost dobře dělat nedá nebo na to nejsou síly. Ještě nedávno jsem se bála, že se před porodem budu nudit a teď najednou nevím, kam dřív skočit. Už jsme stihli poslední víkend ve dvou, večeři v dobré restauraci, divadelní představení, několik setkání a před pár hodinami jsme se vrátili z prodlouženého víkendu v Krkonoších, kde jsem překvapivě v pohodě vyšlápla i nějaký ten kopec. Na seznamu je toho ale pořád ještě hodně-zajít do knihovny, zasadit sazenice rajčat a lilku, vyřídit cosi v pojišťovně, vyvézt se s klukama lanovkou na Petřín, sejít se minimálně s dvěma kamarádkami a jejich dětmi, dopřipravovat drobnosti pro miminko, využít s Bertíkem a Prokopem poslední volný vstup do solné jeskyně, užít si o samotě den a noc, jít na besídku ke dni matek, kterou pořádá Bertíkova školka, zúčastnit se holčičího mejdanu spojeného s výměnou nepotřebného oblečení, navařit jídla do mrazáku (v šestinedělí jako když najdeš) a do toho všeho chodit už do porodnice na kontroly... Sice se po dlouhé době najednou cítím, že mám energie na rozdávání, ale i tak je mi jasné, že za ty tři týdny (ve skutečnosti teda ještě míň), které mi do příchodu miminka zbývají, nemám šanci všechno stihnout. Ale to nevadí, co stihnu, to stihnu a už se těším, jak budu po porodu jen ležet v posteli a mazlit se s tou mou malinkou holčičkou.